XVI Věž
Věž vás neshodila. Věž vás zachránila.
Většina lidí se této karty bojí. Vidí v ní katastrofu, rozchod, ztrátu, zhroucení, trest. Jenže Věž není trest. Věž je okamžik, kdy vás život odmítne nechat zmizet ve vlastní iluzi.
Nemůžete bydlet v tornádu.
Milenci vás vynesli vzhůru. Touha, vášeň, úspěch, moc, výjimečnost nebo pocit osudovosti vás na chvíli přesvědčily, že stojíte nad obyčejným životem. Že gravitace přestala platit. Jenže člověk není stvořený k tomu, aby žil v extázi navždy.
A právě tehdy se tornádo začne měnit ve Věž.
Ego staví pevnosti tam, kde měl být pohyb.
Místo proudu vznikne kontrola.
Místo vášně vlastnictví.
Místo života role.
Špatně a neochotně se vzdáváme svých výsad. Chceme:
- zůstat nahoře,
- zachovat si výjimečnost,
- zakonzervovat krásný okamžik,
- schovat se před světem za cimbuří vlastních jistot.
Blesk nepřichází z nenávisti.
Dítě chce být středem vesmíru navždy. Dospělost ale přichází s poznáním, že svět neexistuje jen kvůli nám. Zásah bleskem je nutnost.
Věž není psychické násilí. Je to zásah vyššího Já, které vás strhne stranou dřív, než spadnete mnohem hlouběji. Jako když vyděšená matka strhne dítě z cesty projíždějícímu autu. Dítě nechápe proč. Cítí jen šok, bolest a ponížení. A přesně tak působí Věž.
Pád z Věže bolí hlavně ego. Najednou:
- nejste výjimeční,
- nejste nesmrtelní,
- nejste střed světa.
Dospělost většinou nezačíná moudrostí.
Proto je Věž groteskní. Člověk padá z oblak vlastního ega jako komický parašutista bez padáku. Dospělost většinou nezačíná moudrostí. Začíná trapností.
Ne všechno, co bolí, je útok. Věž vám nebere pravdu. Bere vám iluzi.
Po zásahu bleskem a pádem z Věže zůstanou zase dva lidé. Dva smrtelníci zpátky na zemi.
A právě tam začíná skutečný život.
Tarotový koučink
Kde se snažím udržet něco, co už mělo dávno spadnout?
Jakou iluzi o sobě právě ztrácím?
Před čím mě tento pád možná ve skutečnosti zachránil?