XVII. Hvězda
Hvězda a naděje ve tmě září nejintenzivněji.
Naděje je krásné slovo, má vůni dalších vyhlídek. Vyjadřuje víru, že i přes velké a zdánlivě neřešitelné problémy se vše v dobré obrátí a konec bude šťastný. V jakých okamžicích se v nás světlo naděje rozsvítí? Na jaké dno musíme spadnout, abychom v sobě našli tak hluboké přesvědčení a odvahu?
Hvězda vypráví o hledání cesty, když jsme upadli do temnoty a nevíme, jak dál.
Pád z Věže rozsekal ego na malé kousky, je paralyzováno a mlčí. Hlas, který vám udával směr, ztratil význam, nemá co říct. Pryč jsou jasné cíle, bezpečí Věže, arogance i Vůz. Zůstala jen jiskřička světla, malý zážeh a vy musíte najít sílu rozdmýchat z ní světlo a probudit k životu svou Hvězdu.
Čeká vás dobrodružná pouť, stezka odvahy, kdy musíte zjistit, kým skutečně jste a o čem sníte.
Návratem domů, sami k sobě, ke svému bytostnému Já, objevíte nečekané zdroje a zažehnete termonukleární fúzi své Hvězdy. Zní to vesmírně náročně, sebereflexe je taky děsivá stezka temným lesem, plná bolesti a tajemných překvapení.
Zdroje najdete ve své minulosti, musíte zapátrat v dobách svého dětství, rozpomenout se na své oblíbené hry, zavolat svým starým kamarádům ze školních let. Hledejte mezníky, kdy ego apelovalo na trendy řešení a kdy jste se vzdali intuice i dráhy, kterou vám ukazovalo srdce. Právě odhazujete závoj plytkých sebeklamů, celý proces vás svléká donaha. Je nutné roztřídit tok myšlenek, pochopit obrazy a asociace ve vaší hlavě, záměry ega vylít do řeky zapomnění, oprášit bytostná přání a začít je rozvíjet.
Hvězda přináší zázračné změny, mění vaše vnitřní nastavení a tím i svět kolem vás.
Stáváte se středem (staro)nového planetárního systému, svou gravitací přitahujete a svým světlem sytíte lidi, plány, cíle, sny, které zapadají do nově utvořené reality. Váš život nyní stojí na základech pravdy a (sebe)lásky. Hvězda vám ukazuje cestu ke svému skutečnému Já, nacházíte svou intuici, učíte se vnímat svět z jiné perspektivy.
Váš život se začíná otáčet kolem nového středu.
Možná je pro vás těžké přijmout myšlenku, že jste důležitější než všichni ostatní. Zvykli jste si přemýšlet především o potřebách a touhách ostatních lidí kolem vás, o dětech, manželovi, o vaší matce. Když přemýšlíte a plánujete za ostatní, vaše intuice nemá co říct, vzdalujete se od sebe, od svých snů.
Představte si sami sebe jako pavouka, který spřádá svou síť představ a záměrů. V každé pavučině se houpe jen jeden pavouk, nikdy se nesetkáte se spokojeným párem ani partou kamarádských pavoučků. Pavučina je past! Každý, kdo v lepkavých vláknech vašich myšlenek uvízne, se bezděčně stává kořistí, bojuje o život, o svou identitu a ze všech sil se snaží z pasti vymanit. S poškozenou pavučinou se trhají vaše plány a krachují dobré nápady a vy se trápíte pocitem zmaru. Nechápete proč vám nic nevychází, proč si vašich dobrých úmyslů nikdo neváží, prahnete po uznání, které nepřichází.
Opusťte svého ohavného vnitřního pavouka a zažehněte krásnou Hvězdu.
Sami jste světlem, zdrojem i smyslem vašeho vesmíru.
Článek ke kartě Hvězda najdete ZDE