Nejen o Tarotu

Okoralý koláč a jiné katastrofy

Okoralý koláč a jiné životní katastrofy

Tarotové poselství pro období Panny

Upekli jste podle složitého receptu perfektní koláč. Piplali jste se s ním tři hodiny, použili vanilku za dvě stovky… a rodina se mezitím nacpala fastfoodem.

Koláč zůstal okoralý na kuchyňském stole. A vy teď sedíte v kuchyni a jste uražení na celý svět.

Vítejte v období Panny.

V čase, kdy máme tendenci dávat věci do tabulek, mít všechno pod kontrolou a fungovat na sto procent. A tarot nám do téhle načesané dokonalosti velmi rád a velmi s chutí hodí vidle.

Čtyřka mincí, Šestka holí a Devítka pohárů vypadají na první pohled jako příběh o velkém úsilí, vítězství a konečné spokojenosti.

Jenže když sundáme růžové brýle, objeví se něco mnohem zajímavějšího. Jak křečovitě lpíme na ocenění. Jak těžce neseme, když utichne potlesk. A proč může být neotesaná skutečnost nakonec mnohem příjemnější než naše dokonale nafouknutá bublina.

Čtyři mince - lpění

V chytrých knihách se o Čtyřce mincí dočtete, že je to karta lakomství a hamižnosti. Jenže o peníze tu vůbec jít nemusí.

Do něčeho jsme vložili spoustu energie. Vypiplali lákavou vizi, všechno pečlivě naplánovali, přiložili ruku k dílu – a ohlas okolí je vlažný. Pro nás má ta věc obrovskou hodnotu. A tak její nízké ocenění bolí.

Vymyslíte například v kanceláři fantastický tabulkový systém, který všem ušetří hodiny práce. Jenže kolegové dál pracují postaru a šéf vám ani nepoděkuje.

Takže se zaseknete.

Soubor zamknete na heslo, dáte ruce na prsa a začnete si hrát na nedoceněného mučedníka.

V partnerství to děláme úplně stejně:

Já jsem třikrát uvařila, uklidila, vymyslela víkend… a on mi ani nepoděkoval a čumí na hokej.

A tak se stáhneme a čekáme, kdy tomu nevděčníkovi konečně dojde, jak strašně nám ublížil.

Za tímhle lpěním ale často není hodnota našeho díla. Je za ním strach. Strach, že nám někdo ukradne know-how, že nás nedocení nebo že tím znehodnotí i nás samotné. Nitka mezi zdravou sebeobranou a brzdou vlastních možností je zatraceně tenká.

A co když ta tabulka opravdu stála za houby?

Možná jste skutečně objevili novou cestu.

A možná váš nápad prostě nebyl tak skvělý, jak jste si mysleli.

Ani jedno neznamená, že ta cesta byla zbytečná. Něco jste zkusili a něco jste se dozvěděli – o svém nápadu, o světě kolem sebe a možná i o sobě. I nepovedený pokus je zkušenost, kterou si neseme do dalších nápadů, rozhodnutí a příležitostí. Nemusí být všechno stoprocentně perfektní, aby to mělo smysl.

6 holí, TAROT SVĚTLA A STÍNU

Šestka holí je známka úspěchu.

Dosáhli jsme cíle. Naplnili sen. Stojíme na stupních vítězů, posbírali jsme medaile a všichni tleskají. Zorganizovali jsme perfektní akci, dokončili projekt, postavili dům.

Všechno vyšlo. Jenže v té opojné chvíli nám nedochází jedna drobnost:

Z vrcholu vede cesta už jen dolů.

Je to jako při výšlapu na Lysou horu. Někdo teprve vystupuje z vlaku v Ostravici plný elánu. Někdo funí v polovině kopce a potkává vysmáté lidi, kteří už jdou dolů. A pár šťastlivců si právě nahoře dává zaslouženou polévku a pivo.

Jenže na chatě nemůžete zůstat navždycky. Za hodinu zase zapnete batoh a vyrazíte dolů k vlaku.

Ani potlesk nemá trvat věčně.

Ve vztazích je to stejné:

Ve vztazích je to stejné. Hledáme někoho, kdo přijede na bílém koni, oslní nás a zajistí nám věčný pocit výhry. Jenže i ten nejúžasnější partner jednou sleze z koně, sundá brnění a začne řešit rýmu nebo hypotéku.

Žádný vztah nejede věčně na vlně obdivu a ohňostrojů.

A právě tady přichází zvláštní pointa Šestky holí:

Naplněním snu jsme ten sen v dobrém slova smyslu pohřbili.

Už není o čem snít. Sen se stal skutečností. To, že po vrcholném okamžiku přichází sestup do obyčejné všednosti, neznamená, že jsme si vybrali špatný cíl. Ani že jsme selhali.

Tak si nahoře dejte to pivo. Rozhlédněte se. Užijte si výhled.

Dolů můžete jít za chvíli.

9 pohárů - naplnění, vnitřní pocit štěstí

Když opustíme křeč Čtyřky mincí a projdeme cestu dolů z vrcholu Šestky holí, přichází úleva. Devítka pohárů bývá označována jako karta splněných přání. Tady ji ale můžeme číst také jako návrat k reálným zdrojům.

Opustili jsme svoje iluze a nadechli se reality. A ona je ta realita překvapivě vlídnější a štědřejší než naše snové bubliny. Pořád žijeme v naivní představě, že musíme být my i náš život dokonalí, abychom si mohli dovolit spokojenost.

Nemusíte být dokonalí, abyste si mohli užívat života.

Když z negativních pocitů přestaneme dělat jed, můžeme je prostě vyslechnout. Vztek nám může říct, co už nechceme. Závist může prozradit, po čem sami toužíme. Zklamání ukazuje, že nám na něčem záleželo.

I tyhle nepěkné pocity jsou naše.

A někdy o nás vědí něco, co jsme si ještě nedokázali přiznat.

V lásce:

V lásce tedy můžeme konečně zahodit excelovou tabulku ideálního partnera a podívat se na skutečného člověka vedle sebe. I s jeho chybami, neohrabaností a ponožkami vedle koše.

Skutečný zdroj lásky nemusí být v dokonalosti.

Možná stačí večer sedět na gauči, zasmát se a přiznat si: Jsme oba trochu střelení, ale je nám spolu dobře.

A pro nezadané platí něco podobného:

Láska nemusí přijít ve chvíli, kdy potkáte někoho perfektního. Možná má mnohem větší šanci ve chvíli, kdy si sami dovolíte být trochu neotesaní.

Tak co s tím okoralým koláčem?

Nestavte si pomníky z nedoceněných projektů. Když vás nikdo nepochválí, nezamykejte se do uraženého ticha. I nepovedený pokus je zkušenost, kterou si odnášíte do všeho dalšího.

Až vyhrajete, užijte si pivo na vrcholu. Oslavte to! Jen nemějte strach z cesty dolů. Sestup do údolí všedních dnů není selhání. Je součástí treku.

A hlavně zapomeňte na dokonalost. Ukrojte si pořádný kus svého okoralého koláče, dejte si kafe a připusťte, že nemusí být všechno podle vás. A nemusí být všechno vyřešené. Zastavte se a zasmějte se tomu, jak drobíte na svůj dokonale naleštěný stůl drobenku s vanilkovou příchutí.

Vždycky bude další mrkev, za kterou půjdeme jako oslík.

Vždycky bude něco, co nás bude motivovat k dalšímu kroku – protože dokud za něčím jdeme, žijeme.

Ale to neznamená, že si nemůžeme užít to, co máme právě teď.

Život je neotesaný, občas zmatený a málokdy vypadá přesně tak, jak jsme si ho naplánovali.

Ale možná právě proto stojí za to ho opravdu ochutnat.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *